Velikost: plátno 60/50
Barvy: akryl
Cena: 13.000,-
PRODÁNO
“Dbejte na to, aby vaše země byla jedinečná, tak jedinečná, jak dneska je.” Řekl 24.6.1991 Frank Zappa po boku Michaela Kocába a Michala Pavlíčka publiku, ve kterém seděl Václav Havel, na legendárním koncertě Pražského Výběru “Adieu C.A.” v Lucerně, ku příležitosti odsunu sovětských vojsk z Československa. Patos? Ano. Víc patosu do našich věcných životů.
Jeden můj kamarád byl někde v Americe na toaletě. Vykonával potřebu a vedle něj někdo s ním. “Nikdy bych neřekl, že někdy bude tak složité se vymočit.” Řekl ten člověk. Byl to Zappa a jeho prostata, která ho o pár let později zabila.
Jsou věci velké a malé. Velkolepé a každodenní. Ti největší z nás, dělají naše životy nesmrtelnými. My děláme nesmrtelnými je. Jenom občas se objeví takoví, kteří mají potřebu lidského ducha zašlapat do země. Nepochopitelné. Adieu C.A. !!!
Řekl bych, že tohle je můj první pokus o portrét. Portrét podle fotky. Poprvé se objevila slova. Když se na ten obraz podíváte zblízka, uvidíte miliony vrypů a škrábanců. To bylo poprvé, kdy jsem zjistil, že mě nebaví plynulý tah štětce. Neměl jsem tehdy ještě špachtle, ryl jsem vším, co jsem našel v dílně. Ocelové kartáče, zednické lžíce, hřebíky, dráty. Jel jsem si koupit sadu špachtlí. Použil jsem jen jednu z nich. Byla perfektní. Pevná, přesto pružná. Pak se zlomila a od té doby jsem stejnou nikdy nesehnal. Musím ještě namalovat Kocába s Pavlíčkem. Spasíbo, Molodci.
