Velikost: plátno 100/90
Barvy: akryl/olej
Prodáno
Byl kdysi i na těchto stránkách jeden můj obraz, který se jmenoval Hamlet. Na koni na něm seděl všemi barvami hrající kostlivec, v jedné ruce meč, ve druhé lebku, pozorujíce zlatou korunu v pravém horním rohu. Nějaký čas jsem si namlouval, že je ten obraz dobrý. Do chvíle, než přišly první pochybnosti. Což je v pořádku a mám je v podstatě u všech svých děl. Ale tady to bylo jiné. Každým dnem se mé pochybnosti prohlubovaly, až jsem se jednoho dne rozhodl, že obraz je úplně blbý, vzal hromady bílé barvy a celý obraz jsem velikou špachtlí přetřel.
V tu chvíli se začaly dít zázraky. Čím víc jsem na špachtli tlačil, tím víc se objevoval nový příběh. Nová tvář, nové souvislosti, znaky, šifry, mystéria. Zabýval jsem se tou dobou Karlem IV., Janem Husem a Jiříkem z Poděbrad. Pánové, pravda, z různých koutů naší historie. Nicméně stále jedna a tatáž nit. Výjimečnost našeho národa uprostřed Evropy. Vyvolený národ uprostřed největšího suchozemského kráteru na planetě. Dlouho jsem si myslel, že tím duchem na obraze je mistr z Husi jedoucí do Kostnice. Proč ale ta páska přes oči? V tu chvíli mi to došlo: Jan z Lucemburku, otec Otce vlasti. Ten, který tuto zemi tolik neměl rád, přesto nám dal víc, než si dokázal představit. Zlatá koruna v pravém horním rohu se proměnila ve Svatý Grál…
“Toho bohdá nebude, aby Český král utíkal z boje.
Zaveďte mě tam, kde zuří největší vřava!”
